Magdaléna Turková z 6. A vyhrála v celostátní literární soutěži Povídky novoměstské 2026. Soutěž pořádá DDM Stonožka v Novém Městě nad Metují a letošní ročník nesl téma: Síla přátelství. Vítěznou povídku si můžete přečíst níže.
Mgr. Bc. Radek Hybšman
Síla přátelství
Je krásné mít kamarády. Takové, kteří vás rozesmějí, když je vám smutno, nebo vám dodají odvahu, když si sami nevěříte. Myslím si, že právě v těžkých chvílích člověk pozná, jakou má přátelství sílu. Já jsem to pochopila před třemi lety, kdy se nám ztratil náš milovaný kocour Forrest. Byl to člen rodiny, nejen domácí mazlíček. Měl klidnou povahu a vždy si ke mně lehl, když jsem ležela nebo se učila. Když jednoho dne zmizel, dlouho jsme si říkali: Určitě se vrátí.“ Hledali jsme ho všude, volali jeho jméno na zahradě, do polí i po cestách, vyvěšovali letáky a ptali se sousedů. Každý den jsem doufala, že ho uvidím sedět na okně. Jenže čas plynul a Forrest se už nikdy neukázal. Doma bylo smutno a prázdno, které nešlo ničím zaplnit.
Naše rodina se s tím vyrovnávala velmi těžce. Každý to prožívá jinak, ale smutek jsme cítili všichni. Mně v té době hodně pomohli kamarádi. Byli ke mně ohleduplní, snažili se mě rozptýlit a trávili se mnou více času. Přesto byly chvíle, kdy jsem se cítila úplně sama. Nejhorší byly večery. Jakmile jsem si lehla do postele, hlavou se mi honily různé představy o tom, co se Forrestkovi mohlo stát. Nemohla jsem usnout a budila jsem se ze zlých snů. V duchu jsem si často šeptala: „Kéž bys byl zase tady.“ Byla jsem unavená a smutná, ale přes den jsem se snažila to nedávat najevo.
A právě tehdy si něčeho všimla naše kočka Mollynka. Nejedná se o typickou mazlivou kočku. Spíše působí jako tichý hlídač domu. V noci u mě spí v posteli, ale vždycky si lehne k nohám, jako by jen kontrolovala, že je všechno v pořádku. Když jsem byla ale po Forrestovi nevíce smutná, začala se chovat jinak. Vyskočila si ke mně blíž, lehla si k mé hlavě a tiše vrněla přímo u mého ucha. Vrněla tak dlouho, dokud jsem neusnula. A takhle to opakovala každý večer, kdy vycítila, že mě něco trápí. Možná jí Forrest také chyběl, možná jen cítila můj smutek. Díky ní jsem pochopila, že síla přátelství může mít mnoho podob. Někdy ji cítíme v objetí kamaráda a jindy v tichém vrnění kočičky. Proto jsem vděčná, že máme doma pejska a kočky, protože se zvířaty není člověk nikdy úplně sám. Jejich věrnost a tichá přítomnost dokazují, že opravdové přátelství pomáhá i beze slov.
Autor: Magdaléna Turková, 6. A
