Vítejte na stránkách Masarykova jubilejní základní škola a mateřská škola, Černilov.
Nastavení zobrazení
Používáme cookies
Chceme, abyste sledovali vy nás, ne my vás. Pro správnou funkčnost webu nějaké cookies potřebujeme. Své nastavení cookies můžete kdokoliv změnit pomocí nastavení cookie. V případě odmítnutí, jsou používany pouze Funkční cookies.
  • Dana Hoffmannová
  • 23

Dětské oddělení U Berty, které spadá pod Knihovnu města Hradce Králové a nachází se na Slezském Předměstí, pořádalo celostátní literární soutěž s názvem Pověst o kočce Bertě. Naše škola slaví další literární ocenění. Při vyhodnocení na začátku června zaujaly porotu práce tří dívek z 5. A, které obdržely diplom, knížku a předměty s logem knihovny. Oceněné pověsti o kočce Bertě od Kateřiny Huškové, Karolíny Pácaltové a Magdalény Turkové si přečtěte níže.

Mgr. Bc. Radek Hybšman

Pověst o kouzelnici Bertě

U nás na vesnici nám nic nechybí, a tak tu samozřejmě máme i knihovnu. To by nebyl až taková zvláštnost, ale v té knihovně už mnoho let bydlí nádherná kočička jménem Berta. Má neuvěřitelně černý hustý kožíšek, na levé zadní tlapce bílý flíček a smaragdově zelené oči, které ve tmě svítí více než pouliční lampy. Berta je velmi klidná a upředená kočičí slečna, která v sobě ukrývá jedno velikánské kouzlo. Toto kouzlo je určené k jedné věci, a to pomoci dětem, aby si znovu zamilovaly čtení.

Berta totiž nemohla dál snášet pohled na děti, jak tráví svůj volný čas. Vesnické děti a neustále jen koukají do mobilních telefonů, hrají hry na počítačích a koukají na televizi. Knihy zatím ležely opuštěné a zaprášené v policích knihovny. Děti chodily kolem knihovny a žádnou z knih nepůjčily. Jednoho večera, když byl měsíc v úplňku, vytáhla Berta svou tlapičkou Knihu kouzel a odříkala tajemné zaklínadlo. Celou vesnici postupně zahalila hustá mlha plná kouzelných příběhů pro děti. Postupovala od prvního do posledního domku ve vesnici, ani jeden nevynechala.

Druhý den ráno se postupně probouzely děti a všechny byly jako vyměněné. Ani jedno z nich nesáhlo ráno po mobilních telefonech, ale hledaly v knihovničkách nějakou zajímavou knihu. Ty děti, které doma knížku neměly, se nemohly dočkat, až skončí vyučování. Ihned poté běžely do knihovny, kde je s radostí přivítala místní knihovnice i upředení kočka Berta. Malé děti si půjčovaly knížky s velkými písmenky, starší dívky romantické příběhy a větší kluci zase dobrodružná čtení. O knížkách si pak všichni povídali při procházkách nebo na hřišti. Na mobilní telefony i počítače děti rychle zapomněly. Kromě čtení si děti začaly i víc hrát venku, protože chtěly zkusit různá dobrodružství z knížek, které přečetly. Rodiče sice nechápali, ale byli moc spokojení, protože se s dětmi nemuseli hádat kvůli času stráveném na počítači, a nakonec si z nich mnozí vzali příklad a začali také číst.

A co Berta? I když nikdo netušil, že za zázračnou proměnou dětí stojí právě černá kočka z knihovny, stala se z ní nejoblíbenější obyvatelka celé vesnice. Děti i dospělí ji milovali, často ji někdo přinesl pamlsek či kousek masíčka na přilepšenou, ale hlavně měla dostatek pozornosti a mazlení, které ukrutně milovala. Proto bychom se všichni měli chovat pěkně a s úctou ke všem zvířátkům, protože nikdy nevíme, co všechno oni dělají pro nás.

Autor: Magdaléna Turková, 5. A

Škola: Masarykova jubilejní ZŠ a MŠ, Černilov

Pověst o kočce Bertě

Kočka Berta bydlí v knihovně. Má pelíšek mezi knížkami. Kočka Berta vypadá stejně jako každá jiná kočka, ale je jiná v tom, že je to kočka kouzelná, ale nikdo to neví. Když někoho vidí v nesnázích, ráda mu pomůže. Pomůže mu najít knížku, kterou hledá. Například děti hledají knížku O pejskovi a kočičce, jak myli podlahu. Kočka Berta ihned vyskočí ze svého pelíšku a mňoukne na děti u té knížky, kterou hledaly. Ony ji za to pohladí. Jen se pak děti diví, že to kočka Berta ví.

Naopak – když je nějaký kluk zlý, nepomůže mu, ale ještě tu knížku začaruje a knížka není vidět do té doby, než na ni je hodný. Potom, když je hodný, knížku packou vytáhne a knížka spadne na zem.

A to nebylo jediné, co kočka Berta uměla. Nejen že pomáhala, ale kdo se k ní choval hezky, splnila mu přání, ale to muselo být přání pro někoho jiného, ne pro sebe, protože člověk nemá myslet jen na sebe. Kočka Berta měla ráda také, pokud jí někdo dal kousek svačiny, protože byla mlsná a také měla ráda drbání za ušima a za to mu pomohla zase najít knížku. Všichni hodní lidé odcházeli vždy spokojení.

Také bych si moc přála, pokud by taková knihovna stála v Černilově.

Autorka: Kateřina Hušková, 5. A

Škola: Masarykova jubilejní ZŠ a MŠ, Černilov

Pověst o kočce Bertě

Jednou v dávných dobách za 2. světové války žila jedna kočka jménem Berta. Byla to moc moudrá, chytrá a lísavá kočka. Lidé si mysleli, že její slzy dokáží léčit rány. Proto se chodili kvůli ní do kostela každý den pomodlit. Kočka Berta měla také sestru Anetu. Aneta byla úplný opak Berty. Nebyla moudrá, ani chytrá a lísavá. Na Bertu trošku, no spíše hodně žárlila. A proto chtěla na ni a na její království zaútočit. V jeden den šla Aneta do království za kočkou Bertou. Zamňoukala: „Ahoj Berto,“ a kočka Berta ji pozdravila: „Ahoj Anet.“ „Hele, Anet, nechceš jít na večeři?“ zeptala se Berta. Toho Anet využila. Když se vrátila domů, přemýšlela, jestli nemá doma nějaký jed a kupodivu měla. Když přišla k Bertě domů, připadalo jí to, jako by byla v nějakém luxusním domě. Sedli si ke stolu na večeři a povídali si.

Mezitím přišel číšník. „Co si dáte?“

„Mňau, já bych si dala prosím ty granulky a mlíčko,“ řekla Berta.

„A pro vaši sestru?“

„To stejný, prosím,“ řekla Aneta.

„Omlouvám se, ale musím jít na záchod,“ řekla Berta.

„To je v pořádku,“ řekla Aneta.

Teď přišel ten okamžik. Aneta měla příležitost dát jed do pití, a tak ho tam nasypala. Když se Berta vrátila, napila se. Trošku se jí motala hlava. Řekla o tom číšníkovi, který hned přivolal lékaře. Když se to dozvěděli lidé, byli ochotni dát za Bertu všechno. Peníze, majetky, pole, dobytek. Lékař samozřejmě zjistil, že byla otrávena jedem. Proto se rozšířilo pátrání po tom, kdo to mohl udělat. Dva týdny se nic nenašlo. Potom se lidé dozvěděli dobrou věc, ale pro Anetu špatnou. Berta přežila. Když se to Aneta dozvěděla, zuřila, ale byla ráda, že se pachatel nenašel. Toužila vymyslet nový plán, ale najednou u ní zazvonil zvonek. Zmatená Aneta šla otevřít. Jakmile otevřela, uviděla policii ze sousedního království. Kočka Berta stála v čele a zamňoukala.

„Ahoj Anet, přišla jsem ti říci, že jsem celou dobu věděla, že jsi to byla ty. Ty jsi mi dala jed do pití a jsi odsouzena do basy.“

„Jak jsi na mě ale přišla?“ zeptala se Aneta.

„Jednoduše, byla jsi jediná osoba, která byla v dohledu mého pití.“

Anetu dali do vězení a tam zůstala.

Autorka: Karolína Pácaltová, 5. A

Škola: Masarykova jubilejní ZŠ a MŠ, Černilov