Soutěžní video projektu si můžete prohlédnout zde.
STEZKA ČESKEM PRO ŠKOLY
Projekt Stezka Českem funguje od r. 2021 a letos, na konci ledna 2025, společně s MŠMT a KČT představil tento spolek nový projekt určený pro školy.
Zakladatelé připravili soubor návodů, námětů, informací a dalších forem podpory. Vytipovali etapy, itineráře, předobjednali ubytování, poskytli mapové podklady a další relevantní informace a my se rozhodli tuto hozenou rukavici sebrat a vyrazit ven.
Chceme podpořit pohyb a terénní výuku, putovat v přírodě společně, rozvíjet sociální vazby, zvyšovat týmové dovednosti, naučit žáky zvládat méně komfortní podmínky a tím zvyšovat celkovou odolnost.
ŠUMAVA
Zaregistrovali jsme se a těšíme se na startovní balíček. Zároveň jsme se přihlásili do soutěže o parádní ceny, jejíž podstatou je natočit video na téma "My a naše stezka".
Naší vybranou etapou je centrální část Šumavy mezi Železnou Rudou a Modravou. Navštívíme ledovcová jezera, projdeme přes magickou Starou Hůrku, vystoupáme na Poledník, osvěžíme se pramenem Vltavy a připojíme se na Srní k vlkům. A protože nejsme žádná ořezávátka, využijeme také systém nouzových nocovišť.
Stezce zdar!
7. 5. 2025
Zdravíme z vlaku!
Cestu vlakem jsme si užili, vzorně ujídali zásoby a už máme nějaké tipy na největší sbalenou kravinu v batohu. Na Blaženku jsme dorazili včas, všechno klaplo, postýlky máme a za chvíli se odebereme do blaženého spánku.
8. 5. 2025
Hnedka zrána se před námi objevila brána do Národního parku Šumava.
Všichni statečně zdolali sedmikilometrový krpál na Polomské sedlo. Odtud jsme sešli ke kouzelnému ledovcovému jezeru Laka. Pak už nás čekal jen kousek na nouzové nocoviště Hůrka. Otrlejší povahy si mohou kliknout na následující odkaz, dětem jsme však příběh raději pověděly až ráno.
Deváťáci připravili pro mladší kamarády večerní program a pak jsme zalezli do stanů. Noc prověřila vybavení dětí, teploty klesly pod nulu. Cítili jsme se jako prominentní hosté, neboť jak jsme později zjistili, byli jsme od jezera Laka pod neustálým dozorem strážců NP. Ráno nám pak přišli poděkovat za vzorné chování a respektování pravidel NP.
9. 5. 2025
Z Hůrky jsme se po krátkém zaváhání (ta žlutá byla trochu zapeklitě schovaná) vydali směr Prášily. Děti pod vidinou cukrárny a obchodu viditelně přidaly do kroku, místy snad i popoběhly. Po uspokojení základních životních potřeb jsme navštívili místní lanový park. Někteří mazácky, někteří ale úplně poprvé absolvovali stanovenou trasu v korunách stromů i nad vodou. Radost měli všichni.
10. 5. 2025
Ze základního výškového tábora v Prášilech jsme vyrazili vybaveni řízky a v plné polní s nadšením. Hned za první zatáčkou začala cesta stoupat a krajina získávala vysokohorský ráz. Ujištěni místními, že je naše trasa vhodná i pro důchodce, jsme důvěřivě zdolávali cestu plnou kamení a kořenů. Vítanou zastávkou bylo Prášilské jezero, kde jsme chvíli spočinuli a chillovali. Druhá část trasy byla kupodivu opět do kopce, některým docházely síly, některým kyslík. Tento den jsme na deseti kilometrech překonali půlkilometrové převýšení. Končili jsme na Poledníku, bývalém vojenském zařízení elektronické ostrahy, kde někteří již poklesávali v kolenou a chtěli líbat zem, od čehož je odrazovaly těžké batohy. Trochu nás vzpružilo pomyšlení, že už nikam nemusíme. Někteří se dokonce vzchopili natolik, že vystoupali na rozhlednu (nutno dodat, že poslední část byla po žebříku), odkud se nabízely široké výhledy na Kvildské pláně a Bavorský les. Díky koláčům z místního bufetu zregenerovali účastníci výpravy neuvěřitelně rychle. Tentokrát si večerní program připravili páťáci a jako závěrečnou odměnu vydařeného dne nám slunce zahrálo své podvečerní divadlo. Pokud byste si snad mysleli, že po takové fušce padly děti rovnou do peří, nebojte, v deset jsme je zaháněly do stanů, jinak by snad lítaly po venku až do rána.
Dobrou noc :-)
11. 5. 2025
Ráno nás sluníčko vytáhlo ze spacáků včas, abychom se sbalili do národním parkem stanovených devíti hodin a my si snad nepoškodili dobrou reputaci u strážců NP, která nás, jak jsme zjistili, nejen provází, ale i dokonce předchází.
Krásné počasí a vidina cesty z kopce do penzionu se sprchou, elektřinou a postelemi nás popoháněla. Přesto byli jedinci, kteří se rozhodli udělat si dvoukilometrovou odbočku a doprovodit část učitelského dozoru na vyhlídku Oblík. Rozhodně nelitovali!
Další odbočkou byla Tříjezerní slať, tu absolvovali všichni.
Procházkou podél Roklanského potoka jsme dosáhli svého dnešního cíle na Modravě. K večeři jsme dostali pizzu, ve sprše jsme ze sebe sloupali špínu a šli fandit hokeji.
Sportu zdar!
12. 5. 2025
,,Jé, já vidím přírodu!" ,,A já se můžu otočit dozadu, no to je nejvíc!" ,,Já se nepřevracím na bok, kámo!" ,,To se to jede, nechali jsme doma baráky!" ..... ozývaly se dnes ráno výkřiky, když jsme nechali bagáž na chatě a vyrazili nalehko k prameni Vltavy.
Trasa sice nakonec měřila téměř 28 km, protože chodit tam a zpátky po stejné trase je přece trapný, ale v pekárně na Kvildě jsme zvýšili denní návštěvnost o tři sta procent a po útoku černilovských sarančat zbyly jen prázdné regály. Děti si v dobrém rozmaru cestou i zaveršovaly:
ŠUMAVA
Ta naše Šumava
je jako krásná zahrada.
Mrazů sice hodně je,
ale spacák nás vždy zahřeje.
Nohy nás sice bolí,
přesto nás to neskolí.
Když jdeme po stezce,
na obří kopce nechce se.
Každý den bez krosny lepší je
a každý z nás hodně vody vypije.
13. 5. 2025
Dnes lidská smečka zamířila za tou vlčí. Nedaleko Srní mají totiž výběh. Měli jsme štěstí a několik zvířat viděli.
Posilněni svačinou jsme si to namířili k říčce Vydře, aby se děti vyřádily. Mladší pochopili ihned, někteří se tak zabrali do hry, že okusili teplotu vody. Starší nejprve jen na sluníčku chillovali, ale pak si dali challenge z kamene na kámen.
Den byl celkově relaxační, zakončený nezbytným táborákem v kempu Antýgl. Se soumrakem k nám zavítala tajemná návštěva ze šumavských hor a pasovala žezlem pokropeným vodou z pramene Vltavy všechny účastníky na opravdové stezkaře.
14. 5. 2025
Dlouhá cesta zpátky domů se hodí pro celkové zhodnocení akce.
Nejtěžší část: výstup natěžko na Poledník
Nejlepší část: výlety nalehko
Počet pasovaných stezkařů: 22
Počet klíšťat: kupodivu zatím 0
Počet kroků: 175 058
Počet nachozených kilometrů: 116, 6
Počet puchýřů: více než 5
Počet končetin vhodných k amputaci: naštěstí 0
Počet rozcviček: 2
Počet spatřených zmijí: 3
Ztráty: děravé boty, 1 batoh na odpis, mnoho projedených peněz
Největší hovadina zabalená v batohu: velká sluchátka v originální krabici
Nejobdivuhodnější zabalená věc: nepomačkané certifikáty na poslední večer
Množství snědeného pečiva: nepočítaně mnoho
Nejnižší teplota přežitá ve stanu: -5 *C k ránu na Hůrce
Nejvyšší dosažená nadmořská výška: 1315 m
Zvláštní poděkování patří andělům:
Míše Smítkové, strážkyni NP, která viděla rozbitý batoh jednoho z nás, zajela domů a přivezla nám ze své vůle vlastní batoh k zapůjčení.
Paní Krejčíkové z občerstvení na Poledníku, která nám obětavě dovezla vodu a další zásoby na cestu.
Instruktorce Hance, která přerušila práci na zahrádce a přijela nám s úsměvem otevřít lanový park.
Panu Mašínovi z kempu Antýgl za splnění všech gastronomických přání za ceny odpovídající dětskému rozpočtu.
Panu řidiči za vyslyšené prosby a modlitby, který z výlukového autobusu udělal přímý expresní spoj Sušice - Klatovy.
Všem usměvavým lidem, kteří neberou skupinu dětí automaticky jako hlučnou přítěž.
Má nás rád i ten nahoře, neboť nespadla ani kapka deště.
Většina stezkařů chce pokračovat, a tak se rodí další plány....
STEZCE ZDAR!
publikováno: 27. 5. 2025 11:34, Hana Šimková