V celostátní literární soutěži Povídky novoměstské, pořadatelem je DDM Stonožka v Novém Městě nad Metují, fantasticky obsadili naši žáci pod vedením pana učitele Hybšmana všechna medailová umístění v kategorii A (10 - 12 let). Žáci měli soutěžit s texty na téma: Nevhodný dárek. Medailové příběhy si můžete přečíst níže.
Výsledky:
1. místo – Magdaléna Turková (5. A)
2. místo – Karolína Pácaltová (5. A)
3. místo – Nikolas Šulc (5. A)
Mgr. Bc. Radek Hybšman
Nevhodný dárek
Asi jako každý, mám moc ráda své narozeniny. Dort, dárky a rodinu pohromadě. Minulý rok mi přijela popřát moje Lenka, kamarádka z tábora. Moc mě to překvapilo a zároveň jsem měla obrovskou radost. Přivezla mi krásně zabalený dárek s modrou mašlí. Poděkovala jsem jí a začala rychle rozbalovat. Po roztrhání papíru a otevření krásné krabičky jsem zůstala v šoku. V ruce se mi objevil hrneček s obrázkem Teletubbies. Hrůza! Bylo mi jasné, že mi Lenka chtěla udělat radost, ale já Teletubbies opravdu nesnáším.
Už jako malinká jsem se jich bála. Podivně obrovské plyšové postavy s divným obličejem ve mně probouzely strach. Milovala jsem prasátko Peppu, ale Teletubbies opravdu nikdy. Pokusila jsem se o falešný úsměv a předstírala jsem radost. Rychle jsem hrnek odložila a šla s Lenkou raději na zahradu. Tím se můj problém s hrnkem ale nevyřešil. Když jsem si šla večer lehnout, pohled na Teletubbies mě znovu vyděsil. Měla jsem pocit, že mě ty příšerně plyšové potvory sledují a chtějí mi ublížit. Hodila jsem přes hrnek tričko a zachumlala se do peřin. I tak se mi v noci zdálo cosi strašidelného. Ráno jsem si oblékla triko a Teletubbies byly zase zpátky. Nechtěla jsem dárek vyhodit, ale bylo mi jasné, že z něho nikdy pít nebudu. A nebudu ho používat ani jako stojánek na pastelky. Jinak bych asi rychle s kreslením přestala. Musím pro hrnek vymyslet místo, kde nebude vidět. A to hned! Odnesla jsem hrneček ze svého pokoje, odložila na jídelní stůl a začala přemýšlet. Mezitím dostala naše kočka Evelínka báječný nápad! Začala chroupat granulky z psí misky našeho psa Rufíka. To ho probudilo a rychle běžel chránit své jídlo. Evelínka se dala na zběsilý úprk a v rychlosti vyskočila na jídelní stůl. Prásk! K mé velké radosti shodila můj nový hrneček na zem. Hrneček se rozbil na tisíc kousíčků. Nyní se ve střepech nedalo poznat, kdo je jaká příšera. Můj problém tak byl vyřešen. Došla jsem pro lopatku se smetáčkem a střepy zametla. Ještě jsem nikdy tak ráda neuklízela. Říká se, že střepy přinášejí štěstí. Opravdu to platí.
Přestože nejsem příliš náročná, ne každý dárek mi udělá radost. Alespoň jsem se poučila a druhým lidem budu vybírat dárky ještě pečlivěji než dosud. Jsem moc ráda, že za mnou Lenka přijela a budu se na ni těšit i příště. Jen jí budu muset naznačit, že Teletubbies opravdu není nic pro mě. Nerada bych totiž příští rok dostala třeba ponožky s Teletubbies. Těch by bylo trochu složitější se zbavit.
Autor: Magdaléna Turková
Nevhodný dárek
Jednou byli dva kamarádi Jáchym a Vincent. A byli to dva nejlepší kamarádi. Jednoho dne slavil Jáchym narozeniny. Vincent na ně ale zapomněl, ale poté si vzpomněl, a tak šel za Jáchymem. „Ahoj, Jáchyme,“ pozdravil Vincent. „Ahoj, Vincente.“
„Jáchyme, jen tak mě napadlo… Co si fakt přeješ?“
„Já?“ zeptal se Jáchym. „Chtěl bych dostat nový mobil, ten můj je totiž strašně rozbitý.“
„Hm. A dál?“
„A taky kryt na ten mobil, ten by se taky hodil.“
„Dobrá, já tedy něco vymyslím.“
Vincent odešel domů a přemýšlel, co by Jáchymovi mohl dát, protože na nový mobil nemá peníze. Najednou dostal nápad.
Rychle jako blesk pádil do auta, aby jel do města koupit dárek. Koupil mu ADREANALINOVÝ ZÁŽITEK. Zapomněl však, že se Jáchym bojí výšek. Přesněji se rozhodl, že koupí skok z hory, co děsí Jáchyma nejvíc. Nastal den předání. Vincent se vydal k Jáchymovi se slovy: „Hodně štěstí, zdraví, ať Tě život baví.“ Předal mu dárek v malé krabičce. Jáchym si představoval, že po rozbalení najde v krabičce nový mobil. Mýlil se.
„Jáchyme, tak rozbaluj!“ povzbuzoval ho Vincent.
Jáchym dárek rozbalil a podivil se: „Co to je?“
V ten moment Vincentovi došlo, že se Jáchym bojí výšek.
Jáchym ihned dodal: „Vincente, víš, že se bojím výšek, viď?“
„No, mně to došlo až teď,“ reagoval Vincent. „Jáchyme, promiň, slibuji, že příští rok to bude něco speciálního.“
Autor: Karolína Pácaltová
Nepovedený dárek
Jednou na Vánoce jsem dostal dárek, který byl tak hrozný, že jsem měl chuť ho poslat zpátky. Byla to plastová soška, co vypadala jako něco, co bych si koupil v obchoďáku za padesát korun. Když jsem se zeptal, co to je, rodinka mi řekla, že je to umění. Umění? To vypadalo jako, jako by nějaký pes spadl na hromadu plastových hraček. Pak jsem dostal šampón pro kočku, a přitom jediné zvíře, které mám doma, je morče. To asi někdo nepochopil.
Autor: Nikolas Šulc, 5. A
